.:.:.:.:.:.:. Frontis nulla fides - Nedůvěřuj vzhledu .:.:.:.:.:.

Růžová a Černý

5. dubna 2008 v 13:15 | Undead soul |  . : Povídky - narratio, expositio : .
Tato povídka začala jednoho dne,kdy se narodil chlapec i dívka v té samé porodnici.Jejich matky se ovšem neznaly,ale tyhle dvě,vedle sebe ležící čerstvě narozené děti měli vztah už od té chvilky,kdy oba dva spatřili světlo světa.Byli velice malý a člověk by řekl,že ještě nevědí,co jsou to city.Ale oni to věděli velice dobře.Už v první chvilce,ve které se spatřili,věděli,že tohle bude velká láska,která dlouho vydrží.Nevěděli však,že na tu lásku budou muset dlouhá léta čekat.Od toho osudného dne v porodnici se neviděli.Nezapoměli však.Měli mlhavé vzpomínky na to místo ale nevěděli,kde toho druhého hledat.Jediné na co si vzpoměli bylo to,že on měl na sobě černé tričko a ona růžové šatičky.Oba tohle věděli a tak chodili různě po městě a hledali se.Ostatní kluci pro tu dívku nic neznamenali,protože ona věděla,že musí najít toho pravého,se kterým se už jednou setkala.Podobné to měl i chlapec s vyjímkou tou,že on si myslel,že ji našel a tak byl s jednou dívkou dlouhou dobu.Potom zjistil,že to není ona a byl velmi zklamaný.Chodili po městě a nenacházeli ji,tu spřízněnou duši,která čekala jen na toho druhého.Zamilovaný příběh dvou mladých lidí se vyvíjel dlouhou dobu tak,že oni hledali všude možně,ale pořád to nemělo žádný výsledek.Jednou však ten mladý chlapec viděl prázdný bilbord a napadlo ho tam nakreslit dívku v růžových šatech jak sedí na lavičce a drží růžový balónek.On uměl dobře kreslit,ale když nevěděl jaká ta dívka doopravdy je,kreslilo se mu to špatně.Když ji domaloval odešel.Druhý den se tam vrátil a někdo tam přikreslil chlapce v černém triku s černým balónkem jak u ní sedí.Nakresila to ona,nebo někdo si jen tak čmáře říkal si.Ale byla tu otázka co kdyby.Co kdyby konečně po těch letech ztrávených hledáním se už konečně našli.Začal tomu věřit ale měl ještě nějakou rezervu,protože se už jednou spálil.Přemýšlel,jak by mohl vidět,že tam někdo něco dokresluje a přišel na to,že by tam musel být cel den.Dokreslil tam ještě nějaké drobnosti,jako jsou květiny,které rostly kolem lavičky.Počkal si tedy na tu,která to přimalovávala.Čekal den,čekal dva ale nikdo nepřicházel.Byl zklamaný,ale když chtěl odejít,přišla tam dívka v růžových šatech.Přistoupil k ní a pohlédl ji do očí.Hned poznal,že to je ona.Ona,na kterou tak dlouho čekal.Konečně se našli a mohli být spolu.Po letech neuspěchu se přece setkali.
Proto nevěšme hlavu,když něco očekáváme.Přijde to,ale někdy nevíme kdy.Někdy si musíme počkat na to krásné,abychom se měli lépe . . .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama