.:.:.:.:.:.:. Frontis nulla fides - Nedůvěřuj vzhledu .:.:.:.:.:.

O nás

26. září 2006 v 22:21 | undead soul |  . : Meus poesis : .
















Když se podívám na nebe vidím tam jen tebe.

Vidím jak se ty mraky mění a tvarují různé

tvoje pocity.Pocity,kterýma si mě

okouzlila,pohledy,kteráma si mě dostala.





Rýsujou se tam i tvoje sladké rudé rty

co mi připomínají ty společně ztrávené pocity.

Chvíle,kdy jsme jen my dva byli spolu,chvíle

kdy jsme obdivovali právě tuhle oblohu.





Společně sme poznávali jeden druhého a

na nic jiného jsme nepomysleli.Bylo nám

spolu krásně když jsme se spolu smáli.

Byli to jako v ráji co dobrá nálada provází

a vzájemně si pomohli když ten druhý byl v nesnázích.







Ale cosi se mezi náma pokazilo,cosi mě u

srdce zabolelo.Byli to ty tvoje slova.

Ranilas mé city a né jednou ale znova a znova.

Rozum říkal at na tebe zapomenu ale srdce

něco jiného chtělo.A ani po těch všech letech

na tebe nezapomělo.



Myslí na tebe když má slabou chvilku,myslí

na tebe,aby si zlepšil náladu alespon nachvilku.

Myslí na ty krásný společně prožitý pocity.

V hlavě se mu promítají okamžiky ztrávené společně

a v srdci se mu to míhá vzpomínky.



Pokládá si otázku proč to takhle dopadlo?

Proč nad námi to krásné pouto spadlo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 žvatla žvatla | 15. září 2007 v 15:29 | Reagovat

To je moc smutně pěkné:_)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama