.:.:.:.:.:.:. Frontis nulla fides - Nedůvěřuj vzhledu .:.:.:.:.:.

Velmi slabá důvěra

13. listopadu 2011 v 21:03 | Undead soul |  . : Meus poesis : .

Někde v hloubi srdce to tuší,
myslí na to,
když je sám.

. . . . .

Důvěra je velmi slabá,
však naděje umírá poslední.

. . . . .

Přeje si,
aby přišel den,
kdy se rozední.

. . . . .

Bude krásně a na papír bude psát zamilované básně.

. . . . .

Nevědět,je snad horší než-li vědět.

. . . . .

Říkat si co asi teď dělá a myslet na ni.

. . . . .

Mít obavy,
mít strach,
mít nejistotu.

. . . . .

Otázky ho napadají,
ke smutku ho přibližují.
 


Motto LI by me

13. listopadu 2011 v 20:38 | Undead soul |  . : Motta by me : .


Nedostatek sexu ve vztahu kombonovaného s nevěrou vede k postupnému mizení zamilovanosti.

Motto L by me

15. září 2011 v 22:43 | Undead soul |  . : Motta by me : .


Věř,že i ten,kdo je vybíravý musí v těžkých chvílích činit rozhodnutí,jenž by za normálních okolností neprovedl

Rosa slz

15. června 2011 v 16:40 | Undead soul |  . : Meus poesis : .

.


Na povrchu smutný výraz má,

. . . . .

V nitru ranní rosa smutných slz pokrývá jeho srdce.

. . . . .

Tak trpce chutná smutná chvíle.

. . . . .

Zklamání a smutek jsou dobří přátelé,
kteří jsou si věrni na celý život.

. . . . .

Vždy se k němu vrátí,
nikdy svou sílu neztratí.

. . . . .

Rukou držící obyčejnou tužku
vyrývá na pomuchlaný papír kousek svého smutku a zklamání.

. . . . .

Nikdo mu v tom nebrání.

. . . . .

Nikdo neví,že je sám v místnosti,
sedí tam v tajnosti.

. . . . .

Však slza na papír neukápne.
Jen ta lehká raní rosa slz zaplavuje jeho srdce...

Sám v kamenném domě

30. května 2011 v 21:25 | Undead soul |  . : Meus poesis : .

,


Zavřené oči mám a sním o nás,
zavřené oči mám a směju se nahlas.

. . . . .

Rozléhá se to osamělými stěnami kameného domu,
i když představu mám,
nejsme spolu.

. . . . .

Chybíš mi moc a já miluji tě,
chybíš mi moc a já zbožňuji tě.

. . . . .

Smutný povzdech vycházející z mých rtů toužící po tobě,
moje srdce posílá ti vzkaz,
moje ústa to však říkají nahlas.

. . . . . .

Pojď ke mě a polib mě,
pojď ke mě a obejmi mě.

. . . . .

Ty však daleko jsi
a prosba má zmizela jen ve zdech kameného domu...

Bludička

30. května 2011 v 20:18 | Undead soul |  . : Meus poesis : .


Bludička

Vydala se na cestu odhodlaná něco změnit.

. . . . .

Její představy jí zabíjely uvnitř.

. . . . .

Lákala jí láska,
však nechtěla nikoho ranit.

. . . . .

Věděla,že lehké to nebude,
věděla,že sejít s cesty může.

. . . . .

Šla lesem,šla bažinami.

. . . . .

Nezastavovala se však.

. . . . .

Potrhané šaty od trnitých cest,
jemným vánkem se nechala vést.

. . . . .

Její oči zářily,
její ústa z vesela volaly.

. . . . . .

Dokázala to.

. . . . .

Došla do cíle,
však tady její cesta nekončí...

První dojem

20. dubna 2011 v 14:01 | Undead soul

.

Vypadá jako zlá paní hradu na vysoké skále.

. . . . .

V nitru však něco dobrého se skrývá.

. . . . .

Oči jsou dveřmi do duše a vzhled je jen optický klam vycházející z našeho prvního dojmu.

Trpký podzim

25. října 2010 v 22:02 | Undead soul |  . : Elegie - žalozpěvy: .
jj


Tak trpce,
tak stroze v nitru je mi.

. . . . .

Pocity,
vzpomínky,
zážitky.

. . . . .

Chce to ven,
chce to být v nitru.

. . . . . .

Chce to moc a já nechci nic.

. . . . . .

Zeď postavená z chutí osudu,
zeď plná úkolů,
činů nesplněných.

. . . . .

Míst neprobádaných.

. . . . .

Vrací se to.

. . . . .

Je to zpět a
ta hořká nálada,
neprůhledné tělo,
co skrývá v nitru pláč.

. . . . . .

Stíny přinášející chvilkové štěstí,
pak temně opakující se ranní rosa.

. . . . . .

To vše schované pod poklicí vzteku,
očí a odproštění se od okolí.

. . . . . .

V nitru schovaná,
schoulená pravda deroucí se na povrch.

. . . . . .

Chvíle samoty a přemýšlení.

. . . . . .

Chvíle usínání s myšlenkami nepřejícího,
s nápady nevidoucího.

. . . . . .

Spoustu otazníků je kolem,
plující zoraným polem.

. . . . . .

Jak se zaseje,
tak se i sklidí.

. . . . . .

Úroda nemusí vypadat vždy jen
jako krásně rozkvetlé květy narcisů.

. . . . . . 

Mohou to být i růže s krásným rudým květem,
avšak nesmíme zapomenout na trny,
jenž jsou jimi pokryty.

. . . . . . 

Jako strom co musí jednou za rok odhodit zátěž.

. . . . . .

Listy,
vzpomínky.

. . . . .

Odfoukne je vítr.

. . . . . .

Kéž by každé listy odfoukl.

Motto XLIX by me

20. září 2010 v 20:56 | Undead soul |  . : Motta by me : .

o


Ten, kdo míchal nápoj osudu, věděl, že ho jednou celý vypijeme...

O bludném srdíčku

20. září 2010 v 20:44 | Undead soul |  . : Povídky - narratio, expositio : .

o

Žilo bylo jedno srdce. Bylo prázdné spoustu let. Nikdo ho nenaplňoval. Chodilo mezi ostatními plnými srdci smutně. Sem tam mu ukápla slza a stále hledalo a hledalo. Nenacházelo nikde. Jednou potkalo krásné žluté srdíčko. Konečně si myslelo, že se naplnilo. Že nebude samo. Bude si užívat života a konečně získá to, po čem toužilo. Bylo to pro něj nové a dobrodružné. Láska, kterou hledalo. Zažívalo nové pocity. Postupně se plnilo láskou.
Jednou přišla ale pravda, kterou nechtělo slyšet. Žluté srdce se na něj obrátilo zády a bylo vše pryč. Všechna láska se vytratila. Trpělo a plakalo. V životě takhle smutné nebylo. Bylo mu všechno jedno a nic ho nezajímalo. Bylo zlomené. Jedno vědělo. Čas vše vyléčí.
Po dlouhé době bylo schopno chodit mezi jiná srdíčka jako na začátku. Snažilo se zabavit a trochu odreagovat. Začalo hrát různé hry. Při hře se dá taky seznámit s jiným srdíčkem, říkalo si. Seznámilo se s jedním oranžovým srdíčkem. Hodným a milým. Začali si rozumět. Bloudící srdíčko se zase začalo naplňovat láskou čím dál tím více. Říkalo si, že to oranžové je to pravé. To co hledalo. Zažilo s ním jedny z prvních zážitků a také nejkrásnějších. Dalo tomu druhému srdíčku vše. Udělalo by pro něj cokoli. Dlouho s ním bylo. V prvních chvílích ho naplňovalo celé. Ale pak přišlo jiné srdce a část jeho lásky sebralo. Už nebylo plné. Ale bylo pořád skoro naplněné. Bylo pořád zamilované do oranžového srdíčka. Nebylo zlomené. Občas  se trápilo a bylo smutné. Plno otazníků v mysli mělo. . .

Další články


Kam dál